Když se mluví o sportování, většinou jej máme spojeno s mladými lidmi, případně dětmi. A je pravdou, že děti z něj těží nejvíce, zatímco mladí dospělí podávají nejlepší výkony. Není tedy divu, že se soustředíme především na tyto dvě skupiny. Přitom však poněkud zapomínáme na seniory. I oni tvoří velkou část naší populace, a i oni by měli mít možnost se sportovně vyžít.
Je pravdou, že lidi ve starším věku si většinou představujeme stižené nejrůznějšími zdravotními neduhy, z nichž nejčastější je artróza či problémy s páteří. Nebereme je tedy jako skupinu, která by mohla, či dokonce chtěla sportovat.
To však příliš neodpovídá realitě. Se stále lepší a dostupnější zdravotní péči přibývá lidí, kteří jsou i ve vysokém věku aktivní a v překvapivě dobré kondici. A ti si ji obvykle chtějí udržovat, přičemž sport je jedním z nejlepších způsobů. Většinou však u nás nemají příliš dobré možnosti vyžití.
Jistě, je pravdou, že ve valné většině obcí jsou nejrůznější sportovní kluby, ať už se jedná o fotbal, tenis, hokej, či cokoliv jiného. Problém je, že většina těchto klubů je zaměřená především na výkon, a nikoliv na rekreační sportování, což je činí pro starší lidi v podstatě nevhodnými. Samozřejmě, existují výjimky, avšak těch je skutečně jen pomálu.
Dnešním seniorům tak v podstatě nezbývá nic jiného, než sportovat sami, většinou tím, že chodí běhat, případně jezdí na kole. V organizovaném sportu u nás příliš šancí nemají, a to je škoda. I jim totiž může sportování prospět, a to nejen fyzicky, ale také mentálně. Jelikož je však máme z valné části zafixované jako nemohoucí, tuto možnost jim zkrátka neposkytujeme.
Tím hlavním důvodem, proč tomu tak je, jsou samozřejmě finance. Úspěšné sportovní kluby, tedy ty, jejichž členové vyhrávají, získávají nejvíce peněz, ať už z divácké návštěvnosti či z dotací. Proto chtějí jen perspektivní členy, což senioři bohužel nejsou.